Představte si Paříž v roce 1800. Ulice jsou úzké a blátivé. Když prší, je těžké se tudy projít. A pak, na dvoře, je galerie se skleněnou střechou. Můžete se tam schovat a prohlížet výlohy. Tak začíná příběh pasáží.

První pasáž

Passage des Panoramas se otevřela kolem roku 1799. Její jméno pochází ze dvou velkých kulatých sálů. Ukazovaly se v nich panoramata, velké kruhové malby. Sály zmizely v roce 1831, ale pasáž zůstala.

Zhruba v letech 1823 až 1847 je zlatý věk. Za Druhého císařství je jich až 150. Potom velké bulváry přitáhnou chodce a mnoho pasáží se zboří.

Pasáže, které stojí za vidění

Dnes jich zbývá asi dvacet, hlavně ve 2. a 9. obvodu.

  • Passage Jouffroy pochází z roku 1845. Hned vedle je muzeum Grévin.
  • Galerie Vivienne pochází z roku 1823. Od roku 1974 je památkově chráněná.
  • Galerie Colbert pochází z roku 1827. Má velkou skleněnou rotundu.
  • Passage du Grand-Cerf pochází z roku 1825. Má krásnou prosklenou střechu.

Dopoledne v pasážích

Začněte v Passage des Panoramas (metro Grands Boulevards). Potom navštivte Jouffroy a Galerie Vivienne. Skončete v zahradě Palais-Royal. Trasa trvá asi dvě hodiny.

Jděte tam dopoledne, ve všední den. Obchody jsou otevřené a je tam málo lidí. Večer mnoho pasáží zavírá mříže. Otevírací dobu najdete na webu Paris.fr.