Pařížská muzea

Louvre začínal jako pevnost: kolem roku 1190 tu Filip II. August nechal postavit obranné opevnění. Z královského paláce se pak v srpnu 1793, uprostřed revoluce, stalo muzeum otevřené veřejnosti. Dnes se tu dá projít pět tisíc let dějin, od starověkého Egypta po malbu 19. století. Stihnout všechno za jednu návštěvu nejde, a vlastně dobře – lepší je vybrat si trasu, než hnát se za slavnými díly. Skleněná Peiova pyramida z roku 1989 je jen moderním vstupem do budovy, která je stará osm století.

• Leonardova Mona Lisa
• Nikê Samothráckská na vrcholu schodiště Daru
• Venuše Mélská
• Chammurapiho zákoník, bazaltová stéla ze starověké Babylonie
• Příkopy a základy středověkého Louvru, zbytky pevnosti Filipa II. Augusta

Než se stalo muzeem, bylo to nádraží. Victor Laloux ho postavil v letech 1898–1900 na břehu Seiny pro návštěvníky světové výstavy. Když muzeum 9. prosince 1986 otevřelo, stala se z velké železné a skleněné haly vitrína pro malířství a sochařství let 1848–1914. Tady krok za krokem sledujete cestu od realismu k impresionismu. Budova je stejně důležitá jako obrazy: než se pustíte do pláten, podívejte se vzhůru na prosklenou střechu.

• Manetova „Olympia“ a „Snídaně v trávě“
• Courbetův „Pohřeb v Ornans“
• Renoirův „Bál v Moulin de la Galette“
• Cézannovi „Karetní hráči“
• Hala bývalého nádraží s prosklenou střechou a velkými hodinami

Budova u Tuilerijské zahrady vznikla roku 1852 jako zimní úkryt pro pomerančovníky. Muzeem se stala v roce 1927, několik měsíců po smrti Clauda Moneta, aby přijala jeho „Lekníny“. Osm velkých panelů vyplňuje dva oválné sály a obklopuje návštěvníka světlem, vodou a odrazy. Níže je sbírka Walter-Guillaume, 146 obrazů od Renoira, Cézanna, Soutina, Picassa nebo Matisse. Malé muzeum, které snadno projdete za dopoledne, ale které se vám vryje do paměti.

• Osm panelů Monetových „Leknínů“ ve dvou oválných sálech
• Přirozené světlo v sálech, obnovené rekonstrukcí v letech 2000–2006
• Renoirovy a Cézannovy obrazy ze sbírky Walter-Guillaume
• Portréty Chaïma Soutina, malíře, kterého široká veřejnost často nezná
• Tuilerijská zahrada hned za dveřmi

Centre Pompidou, slavnostně otevřené 31. ledna 1977, Paříž překvapilo: architekti Renzo Piano, Richard Rogers a Gianfranco Franchini vynesli konstrukci a potrubí ven a nabarvili je jasnými barvami. Skrývá jednu z největších sbírek moderního a současného umění v Evropě i knihovnu. Pozor: budova v Beaubourgu je teď kvůli rozsáhlé rekonstrukci zavřená a znovuotevření je oznámeno na rok 2030. Mezitím Centrum pořádá výstavy na jiných místech v Paříži, v okolí a jinde.

• Fasáda „naruby“ s barevnými trubkami
• Náměstí Place Georges-Pompidou, svažitá plocha před vchodem
• Veřejná informační knihovna v budově
• Nedaleká Stravinského fontána s pohyblivými sochami
• Výstavy „mimo zdi“, které Centrum během rekonstrukce pořádá na jiných místech

Hôtel Biron, elegantní palác dokončený roku 1730, má nečekaný osud. Po roce 1905 tu dostali ateliéry umělci, mezi nimi Rodin, Cocteau a Matisse. V roce 1911 stát objekt koupil a Rodin daroval svá díla pod podmínkou, že tu vznikne muzeum. Jeho otevření se nedožil: zemřel roku 1917 a muzeum bylo otevřeno 1919. Zahrada o rozloze tří hektarů, kde sochy září mezi stromy, je stejně krásná jako sály. Klidné místo v srdci města.

• „Myslitel“ v zahradě
• „Brány pekel“, obří dílo, které Rodina zaměstnávalo řadu let
• „Měšťané z Calais“
• „Polibek“ a „Pomník Balzaca“
• Sál věnovaný Camille Claudelové se 45 jejími díly

Muzeum sídlí v paláci Hôtel Salé, postaveném v letech 1656–1659 pro Pierra Auberta, výběrčího solní daně, odtud jeho jméno („solný“). Po Picassově smrti v roce 1973 získal stát velkou část jeho děl jako náhradu dědické daně, tzv. dation. Muzeum bylo otevřeno 1985 a provádí celou kariérou umělce: obrazy, sochami, keramikou, grafikou i archivem. Najdete tu i jeho osobní sbírku s díly jiných umělců, které obdivoval.

• Díla ze všech období Picassovy tvorby, od malby po keramiku
• Sochy a grafiky, často méně známé než obrazy
• Picassova osobní sbírka s díly Cézanna a Matisse
• Čestné schodiště a nábytek Diega Giacomettiho
• Umělcův archiv uložený v muzeu

Muzeum dějin Paříže spojuje dva městské paláce v Marais: Hôtel Carnavalet z let 1548–1560, kde žila Madame de Sévigné, a Hôtel Le Peletier de Saint-Fargeau ze 17. století. Otevřeno bylo roku 1880, v říjnu 2016 se zavřelo kvůli kompletní rekonstrukci a 26. května 2021 se znovu otevřelo. Prohlídka vede městem od pravěku po současnost: přes obchodní štíty, celé salony a památky na revoluci. Zahrada je dobré místo na odpočinek.

• Rekonstruovaný pokoj Marcela Prousta
• Klenotnictví Fouquet s výzdobou Alfonse Muchy z roku 1901
• Taneční sál paláce Wendel s malbami José Marii Serta
• Staré obchodní štíty a vývěsní tabule
• Sbírky o Velké francouzské revoluci

Muzeum sídlí v paláci opatů z Cluny z konce 15. století, který stojí přímo u galsko-římských lázní starověké Lutécie. Alexandre Du Sommerard se tu v roce 1833 usadil se svou sbírkou, kterou koupil stát: muzeum bylo otevřeno 1844. Po několikaleté rekonstrukci byly nové prohlídkové trasy dokončeny roku 2022. Uvidíte asi 2 300 předmětů ze středověku, mimo jiné tapiserie, vitráže a sochy z Notre-Dame.

• Tapiserie „Dáma s jednorožcem“, šest kusů ve vlastním sále
• Hlavy ze síně králů katedrály Notre-Dame
• Pilíř lodníků (Pilier des Nautes), nejstarší datovaný památník Paříže
• Korunky z Guarrazaru a zlatá růže papeže Jana XXII.
• Největší sbírka vitráží ve Francii

Muzeum otevřené v červnu 2006 vzniklo z vůle prezidenta Jacquesa Chiraca, kterého radil sběratel Jacques Kerchache. Věnuje se umění a civilizacím Afriky, Asie, Oceánie a Ameriky a čerpá ze sbírek Musée de l'Homme a bývalého Musée des Arts d'Afrique et d'Océanie. Architekt Jean Nouvel navrhl budovu otevřenou do zahrady, kterou navrhl Gilles Clément. Na jedné straně stojí zelená stěna Patricka Blanca, která místo proslavila.

• Zelená stěna Patricka Blanca na fasádě
• Zahrada od Gillese Cléments v duchu „buše“
• Sbírkové patro uspořádané podle velkých světových regionů
• Hudební nástroje a textilie ve sbírkách
• Dočasné výstavy, často věnované jedné konkrétní kultuře

Bývalý lovecký pavilon u Boulogneského lesíka koupil roku 1882 Jules Marmottan a jeho syn Paul ho proměnil v městský palác. V roce 1932 ho Paul odkázal Akademii výtvarných umění, která z něj roku 1934 udělala muzeum. Odkaz Michela Moneta, syna Clauda, z roku 1966 vše změnil: do muzea přibylo 89 obrazů malíře. Chová také největší sbírku děl Berthe Morisotové na světě a nábytek z doby císařství.

• Monetův „Dojem, východ slunce“, ukradený v roce 1985 a nalezený roku 1990
• Sbírka 89 Monetových pláten odkázaných synem Michelem
• Díla Berthe Morisotové, celkem 81
• Nábytek a předměty z doby Prvního císařství
• Samotný městský palác s jeho salony

Petit Palais postavil Charles Girault pro světovou výstavu 1900 a roku 1902 se stal muzeem výtvarných umění města Paříže. Architektura je zážitek sama o sobě: kolonáda, kupole, půlkruhová vnitřní zahrada. Sbírky sahají od starověku do počátku 20. století a zahrnují malby, umělecké předměty a sochy. Dar bratří Dutuitů z roku 1902 čítá téměř 20 000 děl. Dá se tu strávit hodina i půl dne a člověk se nepřestane orientovat.

• Půlkruhová zahrada uprostřed budovy
• Sbírka Dutuit s Rembrandtovým autoportrétem
• Obrazy Courbeta a Moneta
• Gustave Doré: „Nanebevstoupení“
• Předměty secese včetně děl Hectora Guimarda

Conservatoire des arts et métiers vzniklo roku 1794 na návrh opata Grégoira, aby ukazovalo Francouzům stroje a přístroje. Jeho sbírky se veřejnosti otevřely v květnu 1802. Sídlí v bývalém převorství Saint-Martin-des-Champs, jehož kostel dnes hostí letadla a Foucaultovo kyvadlo. Muzeum vypráví dějiny vědy a techniky na předmětech, od počítání po dopravu. Technika se tu objevuje ve starobylé kulise.

• Foucaultovo kyvadlo v bývalém převorském kostele
• Blériot XI, letadlo, v němž Louis Blériot roku 1909 přeletěl kanál La Manche
• „Avion III“ Clémenta Adera
• Lavoisierova laboratoř
• Počítací stroje Blaise Pascala