Představte si Paříž kolem roku 1800: úzké ulice, většinou bez chodníků, po dešti samé bláto a každou chvíli je třeba přitisknout se ke zdi, aby kolem projel kočár. A najednou na konci dvora galerie zastřešená sklem, dlážděná, osvětlená, lemovaná obchody. Člověk do ní vejde, aby se schoval před deštěm, a zůstane, protože se dívá do výloh. Tak začíná příběh pařížských pasáží.

První pasáž z roku 1799

Nejstarší z nich, Passage des Panoramas (2. obvod), se otevřela kolem let 1799–1800 na místě bývalého paláce Montmorency-Luxembourg. Jméno dostala podle dvou rotund, v nichž se vystavovala panoramata, obrovské kruhové malby. Nechal je zřídit americký vynálezce Robert Fulton, aby si vydělal na pokusy s ponorkou. Pasáž pak rozjel jiný Američan, lodní magnát James William Thayer. Rotundy zmizely roku 1831, pasáž zůstala.

Proč právě tehdy tolik úspěchu? Po revoluci rostl obchod s luxusním zbožím, majetky se přerozdělily a technika železa a skla konečně dovolila zastřešit dlouhé galerie. Zlatý věk trval zhruba od roku 1823 do roku 1847. Za Druhého císařství jich prý bylo až 150. Potom promenádu odlákaly bulváry a Haussmannovy průrazy a většina pasáží byla zbořena.

Co z nich zbylo

Podle průvodců se dodnes zachovalo asi dvacet pasáží, hlavně v 2. a 9. obvodu. Přesný počet se v jednotlivých zdrojích liší, protože seznamy nejsou stejné, takže si zapamatujte jen „kolem dvaceti“. Tady jsou ty nejpříjemnější.

  • Passage des Panoramas: v čísle 47 je rytecká dílna Stern, kterou roku 1834 otevřel Isidore Aumoitte. Je chráněnou památkou a dnes v ní sídlí restaurace.
  • Passage Jouffroy (9. obvod): postavena roku 1845 jako pokračování Panoramas na druhé straně bulváru Montmartre. Do galerie ústí východ z voskového muzea Grévin, které se otevřelo roku 1882. V čísle 46 stojí hotel Chopin z roku 1846.
  • Passage Verdeau: navazuje na Jouffroy přes ulici rue de la Grange-Batelière, s obchůdky se starými knihami a pohlednicemi.
  • Galerie Vivienne (2. obvod): vznikla roku 1823 pro notáře Louise-Augusta Marchouxe podle plánů architekta Françoise-Jacquese Delannoye a roku 1825 dostala jméno Vivienne. Ve 20. letech 20. století jí hrozila demolice, od roku 1974 je památkově chráněná. Monumentální schodiště v čísle 13 vede k bytu Vidocqa, bývalého trestance, který později vedl policejní brigádu. K jejímu oživení přispěl roku 1986 salon Jeana-Paula Gaultiera.
  • Galerie Colbert: postavil ji roku 1827 Jean Billaud jako konkurenci sousední Vivienne. Má prosklenou rotundu o průměru 17 metrů a dnes v ní sídlí Institut national d'histoire de l'art. Brasserie Le Grand Colbert u vchodu má secesní interiér.
  • Passage du Grand-Cerf: otevřena 1825 mezi ulicemi rue Saint-Denis a rue Dussoubs. Vysoká prosklená střecha pochází asi z roku 1845 a Louis Malle tu roku 1960 natáčel scénu k filmu Zazie v metru.

Walter Benjamin a Pasáže

Pasáže mají své místo i v dějinách myšlení. Od roku 1927 až do smrti v roce 1940 sbíral německý filozof Walter Benjamin poznámky, citáty a úvahy o těchto galeriích, které pro něj byly symbolem pařížského života 19. století: módy, reklamy, flâneura, fotografie. Dílo zůstalo nedokončené. Rukopis ukryl v Národní knihovně Georges Bataille a německé vydání vyšlo až roku 1982. Číst ho nemusíte, abyste pasáže navštívili, ale možná vás to přiměje podívat se vzhůru.

Trasa na jedno dopoledne

Pěší okruh na zhruba dvě hodiny, bez spěchu.

  • Začněte v Passage des Panoramas (metro Grands Boulevards). Všimněte si skleněné střechy, starých obchodů a fasády Sternovy dílny.
  • Přejděte bulvár Montmartre do Jouffroy a pokračujte do Verdeau. Zastavte se u antikváře nebo obchodníka s pohlednicemi.
  • Jděte na západ ke Galerie Vivienne, vejděte z ulice rue de la Banque nebo rue Vivienne a pak přejděte do sousední Galerie Colbert.
  • Skončete v zahradě Palais-Royal, je to jen pár kroků: lavička, káva a dopoledne se povedlo.
  • Pokud máte čas, přidejte Grand-Cerf, kousek na východ směrem k ulici rue Saint-Denis.

Co v pasážích hledat? Nejdřív se podívejte nahoru, na skleněné střechy a kovové konstrukce, které tehdy znamenaly novinku. Potom do výloh: staré knihy a pohlednice ve Verdeau, módní salony ve Vivienne, restaurace a obchůdky v Jouffroy. Žádná pasáž není muzeum, jsou to dodnes živé ulice, a právě proto se v nich dobře zpomaluje. Počítejte s tím, že co dvacet metrů se zastavíte.

Rada: jděte ráno ve všední den. Obchody jsou otevřené a galerie ještě klidné. Mnohé pasáže večer zavírají mříže a některé i v neděli.

Pasáže se hodí i na deštivý den, kdy ostatní plány padají. Stačí deštník do první galerie a pak už se jen přecházíte z jedné střechy pod druhou, s krátkými přeběhy přes ulici. Je to nejpařížštější způsob, jak z nepříznivého počasí udělat výhodu, a při tom se dozvíte, jak se v Paříži před dvěma stoletími nakupovalo, chodilo a pozorovalo lidi.

Pour y aller / Praktické info

Pasáže Panoramas, Jouffroy a Verdeau leží u stanice Grands Boulevards, Vivienne a Colbert mezi Burzou a Palais-Royal. Otevírací doby obchodů, okolních muzeí a restaurací se mění, ověřte si je na oficiálních webech, například Paris.fr nebo na stránkách muzea Grévin. Vstup do pasáží je volný.