Čísla, jsou-li dobře vybraná, vypráví lépe než dlouhá řeč. Podle sčítání lidu INSEE z roku 2022, které cituje město Paříž, jezdilo do práce na kole 10,1 % pracujících Pařížanů a autem 9 %; v roce 2015 se miska vah výrazně klonila na druhou stranu, se 4,2 % pro kolo a 12,3 % pro auto. Malá královna, dlouho odsouzená k úloze nedělní kuriozity, se tak za sedm let zařadila mezi dopravní prostředky, které se počítají, a návštěvník, který dnes do města dorazí, s kolem či bez něj, se s ní musí naučit vycházet.

Kilometry, ale s rodným listem

Město uvádí, že na konci roku 2025 měla Paříž 1 607 km úprav pro kola, z toho 31 km vzniklo v roce 2025, tedy o 2 % víc za rok. Rádi bychom toto číslo vyvěsili jako trofej, vyžaduje však opatrné zacházení: pochází z Paris.fr, sčítá skutečnosti tak odlišné jako dráhy, pruhy a sdílené ulice a odmítá se nechat srovnávat s „více než 1 000 km“ ohlášenými kolem roku 2021, protože dnes se nepočítá jako včera. Číslo bez data a zdroje je pouhé heslo; s nimi se z něj stává informace.

Za touto aritmetikou se vystřídaly dva plány. První, z let 2015 až 2020, vážil 150 milionů eur; Plan Vélo 2021–2026, vyhlášený v říjnu 2021, jich počítá 250 a k nim 180 km nových cyklostezek a 130 000 míst pro parkování kol, aby vznikla „stoprocentně cyklistická“ Paříž. Mezi oběma plány hrálo jaro 2020 roli narušitele klidu, či spíš urychlovače: tváří v tvář zdravotní krizi vyrostlo z asfaltu asi padesát kilometrů provizorních pruhů, takzvaných „coronapistes“, a navzdory očekávání jich většina zůstala. Nouze tu udělala školu.

Vélib' aneb dlouhá trpělivost sdílených kol

Ve vývoji Vélib' je cosi dojemného. Systém sdílených kol se rozjel 15. července 2007 s 10 648 koly na 750 stanicích pod správou JCDecaux. Dne 1. ledna 2018 přebírá štafetu Smovengo pod názvem Vélib' Métropole na základě smlouvy platné do roku 2032; rozjezd byl namáhavý, poznamenaný poruchami, na něž uživatelé nezapomněli, a při té příležitosti se ukázalo, že veřejná služba se posuzuje méně podle slavnostního zahájení než podle všedních dnů.

Podle Wikipedie, která popisuje stav sítě v listopadu 2025, tehdy jezdilo asi 20 500 kol, z toho 35 % elektrických, na více než 1 500 stanicích a v 65 obcích. Tato čísla jsou, stejně jako ta předchozí, fotografie, nikoli portréty: aktuální situaci uvádí oficiální web.

Pravidla hry, neboli jak se nenechat vypískat

V Paříži má cyklista několik výsad, které návštěvníka překvapí, a několik povinností, o nichž neví, a právě z této asymetrie vznikají mnohé hádky na chodníku:

  • Dvousměrný provoz pro cyklisty: v ulicích v pásmu 30 (v Paříži platí téměř všude 30 km/h) smějí cyklisté obvykle jet oběma směry, pokud značka neříká jinak; abyste se nespletli, stačí číst značky.
  • Cédez le passage cycliste au feu: kde to dovoluje malá značka (M12), smíte na červenou odbočit vpravo nebo jet rovně, ale musíte dát přednost chodcům a ostatním vozidlům. Jinde zůstává červená červenou, pro cyklisty jako pro všechny.
  • Sas vélo: před semafory vyhrazený prostor pro kola, jemuž se auta mají vyhnout.
  • Přilba: povinná pro děti do 12 let, ostatním důrazně doporučená, a ti by měli mít zájem tuto radu poslechnout.
  • Světla a zvonek: nezbytné, zejména v noci.

Opatrnosti není nikdy dost

Bezpečnost nemá nic hrdinského, spočívá v hrstce návyků, které se člověk naučí rychle, nebo draze zaplatí. Držte odstup délky otevřených dveří od zaparkovaných aut, zdvojnásobte pozornost na křižovatkách a poblíž nákladních aut, jejichž mrtvý úhel má nepříjemný zvyk pohlcovat cyklisty, a pamatujte, že tramvajové koleje a mokrá dlažba kloužou víc, než byste čekali. Zámek vybírejte pevný: krádeže jsou časté a je lépe přivázat rám i kolo k pevnému bodu, než svěřit své kolo dobré víře celé čtvrti.

Tři trasy, na nichž se člověk učí město

  • Seina: sledujte nábřeží od Tuileries k Eiffelově věži kolem Louvru a Notre-Dame. Trasa je rovinatá a perspektivy slavné; jediná výhrada: některá nábřeží jsou pěší a jiná sdílená, takže je třeba mít oko na značkách.
  • Canal Saint-Martin a Bassin de la Villette: kanál, otevřený roku 1825 po rozhodnutí Napoleona I. z roku 1802, měří asi 4,6 km a téměř polovina mizí pod zemí pod bulvárem Richard-Lenoir. Část pod širým nebem s devíti zdymadly, lávkami a nábřežími vede k Bassin de la Villette. Jezdí se tu s trpělivostí mezi chodci, terasami a lidmi na pikniku.
  • Coulée verte René-Dumont: tato 4,7 km dlouhá promenáda, otevřená roku 1993, kopíruje bývalou železniční trať do Vincennes, na níž osobní doprava skončila roku 1969. Začíná u Bastilly, vede po viaduktu Viaduc des Arts asi deset metrů nad ulicí a pokračuje k lesu Bois de Vincennes. Jedna výhrada: pravidla pro kola na jednotlivých úsecích nejsou jasná a je lépe před vyjetím nahlédnout na Paris.fr.

Aby tyto projížďky zůstaly potěšením, vyhněte se pokud možno špičce: dopoledne o víkendu nebo v poledne ve všední den nechávají cyklopruhy víc místa. A chybí-li vám jistota, sesedněte a kolo kousek veďte, protože na chodníku jste zase chodec, tedy postava, kterou má každý respektovat.

Pour y aller / Praktické info

Čísla o síti najdete na Paris.fr. K Vélib' viz velib-metropole.fr, kde je rozumné si před první jízdou přečíst, jak se kolo půjčuje, platí a vrací: lépe doma než na chodníku s telefonem v ruce. Pravidla silničního provozu shrnují oficiální weby Service-Public a Sécurité routière.