Podle sčítání lidu INSEE z roku 2022, které cituje město Paříž, jezdilo do práce na kole 10,1 % pracujících Pařížanů, zatímco autem 9 %; v roce 2015 to bylo 4,2 % proti 12,3 %. Ta čísla se sice týkají jen jedné kategorie cest, a to cest ekonomicky aktivních obyvatel města, přesto signalizují zlom: za sedm let se kolo změnilo z kuriozity ve skutečný dopravní prostředek. Zbývá se zorientovat, když do metropole přijedete, ať už s vlastním kolem, nebo bez něj.

Síť, která roste, a čísla, jež je třeba datovat

Město uvádí, že na konci roku 2025 měla Paříž 1 607 km úprav pro kola, z toho 31 km vzniklo v roce 2025, tedy o 2 % víc než před rokem. Číslo pochází z Paris.fr a je třeba ho citovat s datem a zdrojem, protože zahrnuje velmi různorodé skutečnosti, dráhy, pruhy i sdílené ulice, a nelze ho bez dalšího srovnávat se staršími součty, například s „více než 1 000 km“ ohlášenými kolem roku 2021, neboť metody počítání nejsou stejné. Počet kilometrů má smysl jen ve vztahu ke své definici a tato opatrnost platí pro všechny podobné statistiky.

Za čísly stojí po sobě jdoucí plány. První, pokrývající léta 2015–2020, představoval 150 milionů eur. Plan Vélo 2021–2026, vyhlášený v říjnu 2021, počítá ze své strany s 250 miliony eur, 180 km nových cyklostezek a 130 000 místy pro parkování kol, s deklarovanou ambicí „stoprocentně cyklistické“ Paříže. Mezi oba plány se vřazuje epizoda jara 2020: během zdravotní krize vzniklo asi padesát kilometrů provizorních pruhů, takzvaných „coronapistes“, a většina z nich byla ponechána natrvalo, což ukazuje, že nouzové opatření se může, odpovídá-li na skutečnou potřebu, změnit v trvalý přínos.

Vélib': od sázky z roku 2007 k metropolitní službě

Systém sdílených kol se rozjel 15. července 2007 s 10 648 koly na 750 stanicích a provozoval ho JCDecaux. Od 1. ledna 2018 ho provozuje Smovengo pod názvem Vélib' Métropole na základě smlouvy platné do roku 2032. Začátek tohoto nového období byl těžký, poznamenaný četnými poruchami, což připomíná, že veřejná služba se posuzuje méně podle slibů než podle každodenní spolehlivosti.

Podle Wikipedie, která udává stav služby v listopadu 2025, tehdy jezdilo asi 20 500 kol, z toho 35 % elektrických, a síť měla přes 1 500 stanic a sloužila 65 obcím. Také tady se čísla neustále mění, a proto je lépe zjistit aktuální situaci na oficiálním webu.

Pravidla: gramatika, kterou je třeba se naučit

Jezdit po Paříži předpokládá zvládnout několik pravidel, která pro návštěvníka nejsou samozřejmá a která vysvětlují řadu nedorozumění mezi cyklisty, chodci a řidiči:

  • Dvousměrný provoz pro cyklisty: v ulicích v pásmu 30 (v Paříži platí téměř všude 30 km/h) smějí cyklisté obvykle jet oběma směry, pokud značka neříká jinak. Sledujte proto pozorně značky.
  • Cédez le passage cycliste au feu: kde to dovoluje malá značka (M12), smíte projet na červenou, odbočujete-li vpravo nebo jedete rovně, pod podmínkou, že dáte přednost chodcům a ostatním vozidlům. Jinde platí červená pro cyklisty jako pro všechny.
  • Sas vélo: před semafory je vyhrazený prostor pro kola a řidič auta v něm nemá zastavovat.
  • Přilba: povinná pro děti do 12 let, všem je důrazně doporučena.
  • Světla a zvonek: nezbytné, zejména v noci.

Opatrnost a zámek

Bezpečnost stojí na několika návycích, z nichž žádný není okázalý. Držte odstup délky otevřených dveří od zaparkovaných aut, buďte velmi opatrní na křižovatkách a poblíž nákladních aut, jejichž mrtvý úhel někdy ukrývá cyklistu, který je přitom docela blízko, a nezapomínejte, že tramvajové koleje a mokrá dlažba kloužou. Pokud jde o zámek, je lépe nešetřit: krádeže jsou časté, a proto se k pevnému bodu přivazuje rám a kolo, ne jen rám k čemukoli.

Tři snadné trasy

  • Seina: sledujte nábřeží od Tuileries k Eiffelově věži kolem Louvru a Notre-Dame. Trasa je rovinatá a výhledy slavné, ale některá nábřeží jsou pěší a jiná sdílená, takže je třeba sledovat značky.
  • Canal Saint-Martin a Bassin de la Villette: kanál, otevřený roku 1825 po rozhodnutí Napoleona I. z roku 1802, měří asi 4,6 km a téměř polovina vede pod zemí pod bulvárem Richard-Lenoir. Viditelná část s devíti zdymadly, lávkami a nábřežími vede k Bassin de la Villette. Jízda po nábřeží vyžaduje trpělivost mezi chodci, terasami a lidmi na pikniku.
  • Coulée verte René-Dumont: tato 4,7 km dlouhá promenáda, otevřená roku 1993, sleduje bývalou železniční trať do Vincennes, na níž osobní doprava skončila roku 1969. Začíná u Bastilly, vede po viaduktu Viaduc des Arts asi deset metrů nad ulicí a pokračuje k lesu Bois de Vincennes. Pozor: pravidla pro kola na jednotlivých úsecích nejsou jasná a je lépe ověřit si je před odjezdem na Paris.fr.

Abyste si tyto trasy užili, vyhněte se pokud možno špičce: dopoledne o víkendu nebo v poledne ve všední den bývají cyklopruhy volnější. A pokud se necítíte jistě, sesedněte a kousek kolo veďte, protože na chodníku jste zase chodec.

Pour y aller / Praktické info

Čísla o síti najdete na Paris.fr. K Vélib' viz velib-metropole.fr, kde je lepší si před první jízdou přečíst, jak se kolo půjčuje, platí a vrací. Pravidla silničního provozu shrnují oficiální weby Service-Public a Sécurité routière.