Vyjděte na kopec Montmartru a podívejte se na střechy: moře šedého zinku, okna v řadách, domy ze světlého kamene, které se táhnou kilometry. Tahle jednota není přirozená. Vznikla z politického projektu z let 1853 až 1870.

Prefekt, císař a nemocné město

V červnu 1853 jmenoval Napoleon III. Georgese Eugèna Haussmanna prefektem departementu Seine. Jeho úkol se vejde do tří sloves: provětrat, sjednotit, zkrášlit. Tehdejší Paříž byla ještě středověká: uličky byly úzké, čtvrti přelidněné, voda špatná a cholera se pravidelně vracela. Historici také připomínají, že velké třídy usnadňovaly udržování pořádku.

Haussmann zůstal prefektem do začátku roku 1870. V roce 1860 město připojilo sousední obce a z 12 obvodů se stalo 20. Tak je Paříž uspořádaná dodnes.

Co se postavilo

Čísla jsou působivá. V letech 1852 až 1870 se zbouralo asi 20 000 domů a postavilo se víc než 40 000 činžáků. Nové ulice měly často 20 až 30 metrů na šířku. Nařízení z roku 1859 dovolovalo průčelí vysoká 20 metrů v širokých ulicích, a odtud ta pravidelná silueta.

Pod dlažbou řídil vodu inženýr Eugène Belgrand: v letech 1854 až 1870 vzniklo přes 340 kilometrů kanalizace. Nad zemí přibyly parky: Boulogneský a Vincennský lesík, Buttes-Chaumont, Montsouris a park Monceau. Podél ulic se zasadily desítky tisíc stromů. Z Paříže se stalo město, kde se rádo chodí na procházku.

Co se ztratilo

Cena byla vysoká. Ostrov Cité přišel o velkou část středověké zástavby. Nájmy stouply a chudší rodiny odcházely na okraj. Spekulace s nemovitostmi obohatila několik lidí: Émile Zola o ní píše v románu La Curée.

Město si také hodně půjčovalo. V roce 1870 dosáhl jeho dluh asi 1,5 miliardy franků. V roce 1867 vydal Jules Ferry satirický pamflet Les Comptes fantastiques d'Haussmann. Tahle polemika částečně předcházela prefektovu pádu.

Jak poznat haussmannovský dům

Tady je pár znaků, které si můžete ověřit na ulici:

  • průčelí je z vápence a je zarovnané s ulicí,
  • v přízemí bývají obchody,
  • druhé patro, tzv. „étage noble“, má nejvyšší stropy a dlouhý balkon z kovaného železa,
  • další dlouhý balkon bývá v pátém patře,
  • střecha je pokrytá zinkem,
  • pod střechou bývaly pokojíky pro služebnictvo (chambres de bonne).

Po roce 1870 architekti ponechali výšku i zarovnání, ale přidali víc výzdoby. Mluví se pak o „post-haussmannovských“ domech.

A dnes?

Pro studenty je ten odkaz velmi konkrétní. Velké byty s parketami, štuky a krby jsou žádané, a tedy drahé. Pokojíky pod střechou se změnily na malá studia pronajímaná studentům: nejsou tam výtahy a strop je nízký, ale adresa bývá dobrá. Tuhle slovní zásobu (parquet, moulures, étage, ascenseur) najdete v inzerátech, které budete ve Francii číst.

Mnoho Pařížanů považuje město za příliš jednotvárné. Jiní obdivují tu soudržnost, vzácnou u hlavních měst.

Praktické info

Projděte se od bulváru Haussmann k Opeře Garnier nebo po bulváru Saint-Michel. Všímejte si balkonů a zaoblených rohů. Víc se dozvíte na webu Cité de l'architecture a na stránkách města Paříže, paris.fr.