Existují města, která se návštěvníkovi nabízejí jako svůdný nepořádek, a jiná, která se představují v alexandrinech. Paříž náleží na první pohled k té druhé rodině a člověk si rád namlouvá, že tato dobře vychovaná pravidelnost, tyto šedé zinkové střechy poskládané jako řada klobouků a okna defilující v pochodovém kroku vyšly celé hotové z kamene samého. Není tomu tak. Tato úřední elegance, která nakonec tak dokonale splynula s přírodou, byla nařízena v letech 1853 až 1870 a není zbytečné připomínat, že k jejímu dosažení bylo třeba hodně sutě.

Lékař a jeho pacient

V červnu 1853 jmenuje Napoleon III. Georgese Eugèna Haussmanna prefektem departementu Seine a svěřuje mu, jak se říká, zadání, které stačí shrnout třemi slovesy: provětrat, sjednotit, zkrásnit. Pacient, kterého nachází na operačním stole, je Paříž ještě z velké části středověká, s úzkými uličkami, jimiž se den prodírá jen neochotně, s čtvrtěmi, kde se lidé tísní, s pochybnou vodou a s epidemiemi cholery, které se vracejí jako věřitelé. Pohyb městem je uměním trpělivosti. Zda byla hygiena krásnou záminkou, nebo skutečným důvodem, nikdo nikdy docela nezjistí, tím spíš že historici rádi připomínají, že široké třídy usnadňují také udržování pořádku a že císař může docela dobře chtít zároveň zdravé plíce pro svůj lid a volné průhledy pro své vojsko.

Chirurg třímá skalpel do počátku roku 1870, tedy téměř sedmnáct let, a za jeho vlády město roku 1860 pohltí sousední obce a z 12 obvodů se stane 20. Členění, které mají Pařížané dodnes v hlavě, tedy pochází z tohoto nenasytného období.

Partitura pro čtyři ruce: číslo a zákon

Když se čísla seřadí, mají cosi z zaklínadla. V letech 1852 až 1870 padne asi 20 000 domů a vyroste víc než 40 000 činžáků, jako by se město vyprázdnilo a znovu zařídilo nově. Nové ulice měří často 20 až 30 metrů na šířku a ta nejširší, dnešní avenue Foch, se přibližuje ke 120 metrům.

Bylo by však mylné domnívat se, že pařížská jednotnost vzešla z geniálního nápadu. Spočívá mnohem spíš v textu, neboť nařízení z roku 1859 povoluje průčelí vysoká 20 metrů v ulicích širších než 20 metrů a tento prostý poměr, účinnější než jakýkoli estetický manifest, donutil stovky architektů zpívat unisono. Krása Paříže je především vítězstvím regulace, tedy disciplíny, kterou jsme se málokdy snažili rýmovat s poezií.

Rub kulis, neboli břicho města

Chceme-li dílo posoudit podle zásluhy, musíme sestoupit dolů. Pod vozovkou řídí inženýr Eugène Belgrand tok vody a v letech 1854 až 1870 vytváří přes 340 kilometrů kanalizace, zatímco zásobování pitnou vodou se bere znovu do rukou. Počet předplatitelů stoupne z 8 770 v roce 1855 na víc než 40 000 o dvacet let později, což naznačuje, že tekoucí voda postupně pronikala do domácností. Taková nenápadná revoluce, kterou nikdo nefotografuje.

Nad zemí město konečně dostává čím dýchat. Boulogneský a Vincennský lesík, Buttes-Chaumont, Montsouris, park Monceau, asi 80 malých náměstí a desítky tisíc stromů podél ulic tvoří zeleň na objednávku, která se nakonec začala pokládat za spontánní. Rádi opakujeme, že Paříž je kamenná, a je to pravda jen z poloviny, protože tatáž ruka, která srovnala kameny, vysázela i stromy.

Lékárníkovy účty

Každá mince má svůj rub a tahle jich má několik. Dobové šetření napočítalo jen u některých akcí přes 25 000 vysídlených obyvatel a ostrov Cité, rozpárán, přišel o velkou část středověké zástavby. Nájmy stoupají, chudší rodiny balí na předměstí a spekulace s nemovitostmi, která několik lidí obohatila, našla v Émilu Zolovi kronikáře bez shovívavosti, neboť román La Curée vylíčil město proměněné ve zboží.

Zbývají peníze, ta žíla každé války. Od roku 1858 se hlavním nástrojem financování stavebních prací stala městská pokladna Caisse des travaux de Paris, takže město stavělo na úvěr s pozoruhodnou drzostí. Účet přišel pochopitelně také, protože dluh roku 1870 dosáhl asi 1,5 miliardy franků. V zimě 1867–1868 vydal Jules Ferry v Le Temps a poté knižně satirický pamflet Les Comptes fantastiques d'Haussmann (Haussmannovy báječné účty), jehož název si vtipně hraje s Hoffmannovými Contes fantastiques, a právě tato polemika částečně předcházela prefektovu pádu.

Číst průčelí jako tvář

Existují znamení, která málokdy zklamou, jen když se člověk odhodlá zvednout nos. Haussmannovský dům má průčelí z kvádrů vápence zarovnané s ulicí, v přízemí obvykle obchody a nad nimi nízké mezipatro, které si hraje na skromné. Ve druhém patře, v „étage noble“, stropy stoupají a pásový balkon z kovaného železa jako by tam byl položen, aby si ho někdo všiml. Druhý pásový balkon, často v pátém patře, odpovídá prvnímu, a pak přichází mansardová střecha krytá zinkem, pod níž podřimují bývalé pokojíky pro služebnictvo, tzv. chambres de bonne.

Po roce 1870 architekti ponechávají výšku i zarovnání, ale nevěstu obtěžkají výzdobou, čímž si jejich stavby vysloužily označení „post-haussmannovské“. Přívlastek „haussmannovský“ je dnes prodejním argumentem a zkušené oko brzy pozná, že vše, co v inzerátech září, nevzniklo v letech 1853 až 1870.

Velká dáma a její nájemníci

Pro studenty a cestovatele není tento odkaz žádnou učebnicovou abstrakcí. Velké byty s parketami, štuky a krby jsou žádané, a tedy nedostupné, zatímco pokojíky v posledním patře, dlouho vyhrazené služebnictvu, se změnily v malá studia pronajímaná studentům. Leze se tam bez výtahu, naráží se čelem do nízkého stropu, ale adresa je krásná a výhled někdy stojí za cestu. I interiéry se řídí normami, s parketami z masivního dubu, lištami, mramorovými krby a předepsanými výškami stropů. Tuto slovní zásobu najdete ve všech inzerátech, které budete ve Francii číst.

Odpůrci nikdy nesložili zbraně. Mnoho Pařížanů považuje město za příliš jednotvárné, ba ztuhlé ve vlastní uniformě, jiní naopak obdivují soudržnost, jakou si žádné jiné hlavní město v takové míře nedopřálo. Oba tábory mají pravdu, což je znakem dobrých sporů, a dnešní architektura se musí s tímto rámcem smířit, aniž by jej mohla zapřít nebo opičit.

Pour y aller / Praktické info

Haussmannův efekt nejlépe pocítíte, když půjdete od bulváru Haussmann k Opeře Garnier nebo podél bulváru Magenta a Saint-Michel a budete si všímat zarovnání, zaoblených rohů a balkonů. Víc se dozvíte na webu Cité de l'architecture a na stránkách města paris.fr, kde najdete výstavy a prohlídky. Nejlepší procházka vede pěšky a s pohledem vzhůru, neboť to nejkrásnější je nad výlohami.