Dne 26. července 2024 se poprvé v dějinách letních olympijských her neodehrál zahajovací ceremoniál na stadionu. Delegace sjížděly po Seině na lodích od mostu Austerlitz po most Iéna, asi šest kilometrů, s přibližně 10 500 sportovci ze 206 delegací, před očima statisíců diváků namačkaných na nábřežích nebo postavených u oken. Ten večer celý svět sledoval řeku, kterou Pařížané obvykle přecházejí, aniž by zpomalili krok, a člověk se mohl ptát, zda se město pro jednou nerozhodlo ukázat takové, jaké je, a ne takové, jaké se fotografuje.

Památka UNESCO a rozšiřující se území

Pařížské „Rives de la Seine“ jsou na seznamu světového dědictví UNESCO od roku 1991. Původně území sahalo od mostu Sully k mostu Iéna a na levém břehu pokračovalo až k mostu Bir-Hakeim, přičemž zahrnovalo ostrov Cité i ostrov Saint-Louis. V roce 2024 se rozšířilo proti proudu až k viaduktu Austerlitz a po proudu k Bir-Hakeim, včetně ostrova Cygnes. Mluvit o březích Seiny tedy znamená mluvit o procházce, která zahrnuje Notre-Dame, Louvre i Eiffelovu věž, to jest o několika stoletích dějin seřazených podél jedné stuhy vody.

Pont Neuf, starý jako svět a přece „nový“

Pont Neuf je nejstarší stojící most v Paříži, což z jeho jména dělá půvabný paradox. O stavbě se rozhodlo roku 1577 za Jindřicha III. a začalo se 31. května 1578, jenže práce se zastavily od roku 1588 do roku 1598 kvůli náboženským válkám, pak pokračovaly za Jindřicha IV. a skončily roku 1607. Most je dlouhý zhruba 238 metrů, má sedm oblouků přes větší rameno řeky a pět přes menší.

Současníky zaujaly tři novinky, protože šlo o první kamenný most přes celou řeku, první pařížský most bez domů a první s chodníky. Zvedněte oči k maskaronům, vyřezávaným tvářím pod římsou, ale vězte, že dnešní jsou kopie, restaurované v 19. a 20. století. Jezdecká socha Jindřicha IV., odhalená roku 1614, byla roku 1792 uprostřed Revoluce roztavena; dnešní, dílo Françoise-Frédérica Lemota, pochází z roku 1818, což připomíná, že Paříž nijak neváhá své památky nejprve zničit a potom obnovit.

Pont Alexandre III, nebo ambice roku 1900

Most Alexandre-III byl postaven pro světovou výstavu 1900 a slavnostně otevřen 14. dubna 1900. Nese jméno cara Alexandra III., jehož spojenectví s Francií pochází z roku 1891, a jeho syn Mikuláš II. u něj roku 1896 položil základní kámen. Řeku překlenuje jediný ocelový oblouk bez pilíře uprostřed, s hlavním polem asi 107 metrů, což tehdy bylo výkladní skříní dovedností inženýrů. Čtyři zlacené Slávy na vrcholu pylonů, sochařské skupiny a 32 bronzových kandelábrů z něj dělají nejzdobenější most Paříže. V roce 2024 sloužil jako start a cíl olympijského triatlonu, což dokazuje, že památka z roku 1900 dokáže přijmout i současné představení.

Pont des Arts a bouquinisté: řeka čtenářů

Pont des Arts, pěší lávka mezi Louvrem a Institut de France, je první kovový most hlavního města (1802–1804). Jméno má po Louvru, který se tehdy nazýval „palais des Arts“. Poškozený most se roku 1979 částečně zřítil po nárazu říční nákladní lodi a byl postaven znovu, a dnešní most podle návrhu Louise Arretche se otevřel roku 1984. Od roku 2008 se na něm hromadily zámky zamilovaných, dokud je město nenechalo odstranit v červnu 2015, což dobře ukazuje napětí mezi spontánním romantismem návštěvníků a snahou stavbu uchovat.

Na nábřežích provozuje více než 200 bouquinistů zhruba 900 zelených boxů na přibližně třech kilometrech. První boxy byly oficiálně uznány roku 1891 a jejich řemeslo je od roku 2019 zapsáno v národním seznamu nehmotného kulturního dědictví. Každý prodejce smí využívat osm metrů parapetu až se čtyřmi boxy. V roce 2023 město navrhlo, že kvůli bezpečnosti před olympijským ceremoniálem asi 570 boxů dočasně přemístí, což vyvolalo rozhořčení prodejců. Prodávají hlavně staré knihy, rytiny a pohlednice, i když jeden box ze čtyř smí nabízet také suvenýry.

Koupání v Seině?

Po celé století bylo koupání v Seině v Paříži zakázáno. Od léta 2025 město znovu otevřelo tři místa, Bras Marie (4. obvod), Bercy (12.) a Grenelle (15.), zdarma po dobu letní sezóny. Kvalita vody se kontroluje a přístup se zavře, když je shledána špatnou, protože v červenci 2025 kvůli dešti byla voda v některé dny nevhodná. Tento návrat tedy není definitivním vítězstvím nad přírodou, spíš soužitím pod dohledem. Mimo tato vybavená místa zůstává řeka zakázaná a nebezpečná kvůli lodní dopravě a proudům.

Pour y aller / Praktické info

Řeku lze poznávat dvěma způsoby, které se doplňují. Plavba lodí dává přehled o městě z vody a několik společností vyplouvá poblíž mostu Alma, Eiffelovy věže nebo ostrova Cité. Procházka po nábřežích umožní zastavit se u bouquinisty nebo si sednout na kamenné zdi, a je zdarma. Nejpříjemnější je kombinovat obojí, v různou denní dobu.

Plavby, otevírací doby a pravidla koupání najdete na oficiálních stránkách města paris.fr a turistického úřadu parisjetaime.com.