V roce 1904 se do vratké dřevěné budovy na malém svažitém náměstí nastěhuje dvaadvacetiletý Španěl. Jmenuje se Pablo Picasso a nikdo kromě několika přátel zatím netuší, že jeho jméno jednou bude označovat století malířství. Dům na adrese 13 bis place Émile-Goudeau vděčí za přezdívku slovní hříčce: Bateau-Lavoir. Abychom pochopili, jak se kopec s vinicemi mohl stát laboratoří moderního umění, je přesto třeba vrátit se o kus zpátky, do doby, kdy Montmartre ještě ani nebyl pařížský.

Kopec vinic, mlýnů a sádrovce

Pahorek Montmartre dosahuje výšky asi 130 metrů a leží v 18. obvodu. Po staletí to byla vesnice vinic a mlýnů, z jejíhož podloží se těžil sádrovec, a k Paříži byla připojena teprve roku 1860. Postavení předměstí, zároveň blízkého centru a dost vzdáleného, aby se vymanilo z jeho zvyklostí, částečně vysvětluje, co přišlo potom. V roce 1871 tu začalo povstání Pařížské komuny a kopec tak, ať chtěl nebo ne, vstoupil do politických dějin hlavního města.

Sacré-Cœur aneb nuance jedné baziliky

Bazilika Sacré-Cœur vzešla ze slibu z let 1870–1871. Národní shromáždění ji 24. července 1873 prohlásilo za veřejně prospěšnou stavbu poměrem hlasů 382 proti 138 a základní kámen byl položen 16. června 1875 podle plánů Paula Abadieho. Když roku 1884 zemřel, v práci pokračovali další architekti.

Které datum považovat za dokončení? Záleží na tom, co tím myslíme: zvonice byla hotová roku 1912, průčelí roku 1914 a vysvěcení, plánované na 17. října 1914, se kvůli válce uskutečnilo až 16. října 1919. Se spojením s Komunou je třeba opatrnosti. Představa baziliky vztyčené k „odčinění“ povstání se v myslích usadila postupně, ale podle historiků, kteří o tom diskutují, to samotná stavba nikde netvrdí.

Roky umělců

Nájmy byly nízké, kabaretů mnoho a výhled nádherný, což stačilo, aby lákalo umělce. Moulin Rouge se otevřel roku 1889 a Toulouse-Lautrec z něj udělal jeden z námětů svých plakátů. Auguste Renoir si roku 1876 pronajal ateliér v ulici 12 rue Cortot, kde namaloval Bál v Moulin de la Galette a Houpačku. Malíř Maurice Utrillo, syn Suzanne Valadonové, věnoval léta zobrazování ulic kopce, jako by chtěl sestavit jeho rodinný portrét.

Srdcem avantgardy se však stal Bateau-Lavoir. Picasso tu bydlel v letech 1904–1909 a ateliér si ponechal do roku 1912; Van Dongen se nastěhoval roku 1905, Juan Gris roku 1906 a jméno Modigliani patří také k těm, které se k místu vážou. Právě tady Picasso roku 1907 ukázal Slečny z Avignonu, obraz, který se často pokládá za počátek kubismu.

Přezdívka prý vznikla z podoby chodeb, připomínajících lodní paluby, a z vtipu přisuzovaného Maxi Jacobovi o „prádelně“: pětadvacet nájemníků sdílelo jediný vodovodní kohoutek. Snadný život to místo neměla. Požár 12. května 1970 nechal stát jen průčelí a budova byla roku 1978 znovu postavena podle původní podoby, ale z betonu, s pětadvaceti ateliéry. Legenda tedy přežila hmotu, což se na Montmartru nestává zřídka.

Tato koncentrace talentů je méně dílem náhody než velmi jednoduché ekonomiky, totiž nízkých nájmů, které umělcům bez jmění dovolovaly pracovat na místě, neustále se potkávat a vzájemně se ovlivňovat, až se kopec stal vedle kulisy i způsobem života a poměřování se s vrstevníky.

Vinice, vinobraní a muzeum

Kdo chce vidět, co zbylo z venkovského Montmartru, podívá se na Clos Montmartre, vinici v ulici rue des Saules. Město Paříž ji roku 1933 znovu osázelo asi 20 000 keři odrůd gamay a pinot noir, první slavnost vinobraní se konala roku 1934 a od té doby se každý rok pořádá v říjnu. Tuto vinici se nenavštěvuje jako park: dívá se na ni přes mříž, nebo se využije slavnost.

Hned vedle stojí Musée de Montmartre na adrese 12 rue Cortot, v domě Maison du Bel Air z roku 1660. Jeho starý název „dům Rosimond“ stojí podle studie z roku 2012 na chybném přisouzení. Muzeum připomíná Renoira, Valadonovou a Utrilla, jehož ateliér s bytem je tu rekonstruován, a zahrady, v roce 2012 přepracované podle Renoirových obrazů, mají výhled na vinici: malba tu slouží jako plán krajiny.

Jak se vyhnout davům, a přitom nic nezmeškat

Place du Tertre, přeplněné v každou hodinu, se stalo především místem portrétistů pro turisty. Abyste si kopec užili, aniž byste snášeli tlačenici, platí několik jednoduchých zásad.

  • Přijďte brzy ráno, před příchodem skupin, a začněte u Sacré-Cœur, pak sestupte tichými ulicemi.
  • Toulejte se po ulicích rue Saint-Vincent, rue des Saules a rue Cortot, ne po té nejfrekventovanější.
  • Navštivte Musée de Montmartre a jeho zahrady, bývají klidnější než náměstí.
  • Bateau-Lavoir si prohlédněte zvenku: budova je dál místem ateliérů a na prohlídku se nespoléhejte bez předchozího ověření.
  • Lanovku si nechte na cestu nahoru, jste-li unavení, a dolů jděte pěšky, je to hezčí.

Pour y aller / Praktické info

Kopec obsluhuje několik linek metra, autobusy a lanová dráha. Otevírací doby muzeí i termíny vinobraní se mění, ověřte si je na oficiálním webu Musée de Montmartre a města Paříže. Vezměte pohodlné boty: stoupá se do kopce a dlažba je nerovná.