V roce 1904 se do vratké dřevěné budovy na malém svažitém náměstí nastěhuje dvaadvacetiletý Španěl. Jmenuje se Pablo Picasso a ještě není slavný. Dům na adrese 13 bis place Émile-Goudeau má přezdívku, která vznikla ze slovní hříčky: Bateau-Lavoir. Aby bylo jasné, jak se vinařský kopec stal laboratoří moderního umění, je třeba se vrátit o kus dál.

Kopec vinic, mlýnů a sádrovce

Pahorek Montmartre dosahuje výšky asi 130 metrů a leží v 18. obvodu. Dlouho to byla vesnice vinic a mlýnů, z jejíhož podloží se těžil sádrovec. K Paříži byl připojen až roku 1860. V roce 1871 tu začalo povstání Pařížské komuny. Slib z let 1870–1871 vedl ke stavbě baziliky Sacré-Cœur: Národní shromáždění ji 24. července 1873 prohlásilo za veřejně prospěšnou stavbu poměrem hlasů 382 proti 138. Základní kámen byl položen 16. června 1875 podle plánů Paula Abadieho. Po jeho smrti v roce 1884 pokračovali další architekti.

Které datum považovat za dokončení? Záleží, co si pod tím představíte: zvonice byla hotová roku 1912, průčelí roku 1914. Vysvěcení bylo plánováno na 17. října 1914, ale válka je odložila, konalo se až 16. října 1919. Souvislost s Komunou historici probírají: představa, že bazilika vznikla jako „odčinění“ povstání, se vžila postupně, ale nic na budově to netvrdí.

Roky umělců

Nájmy jsou nízké, kabaretů hodně, výhled krásný, a tak se umělci stěhují. Moulin Rouge se otevírá roku 1889 a Toulouse-Lautrec z něj udělá námět svých plakátů. Auguste Renoir si roku 1876 pronajal ateliér na adrese 12 rue Cortot, kde namaloval Bál v Moulin de la Galette a Houpačku. Malíř Maurice Utrillo, syn Suzanne Valadonové, léta maloval ulice kopce.

Bateau-Lavoir se stává středem avantgardního života. Picasso tu bydlí v letech 1904–1909 a ateliér si ponechá do roku 1912. Van Dongen přichází roku 1905, Juan Gris roku 1906. K místu se řadí i jméno Modigliani. Právě tady Picasso roku 1907 ukázal Slečny z Avignonu, které bývá považováno za počátek kubismu. Přezdívka prý pochází z toho, že chodby připomínaly lodní paluby, a z vtipu přisuzovaného Maxi Jacobovi o „prádelně“: pětadvacet nájemníků sdílelo jediný vodovodní kohoutek. Požár 12. května 1970 nechal stát jen průčelí. Budova byla roku 1978 znovu postavena podle původní podoby z betonu, s pětadvaceti ateliéry.

Vinice, sklizeň a muzeum

Chcete vidět, co zbylo z venkovského Montmartru? Podívejte se na Clos Montmartre, vinici v ulici rue des Saules. Město Paříž ji roku 1933 znovu osázelo asi 20 000 keři odrůd gamay a pinot noir a první slavnost vinobraní se konala roku 1934. Od té doby se pořádá každý rok v říjnu. Vinice není park, kam se vchází: dívá se na ni přes mříž, nebo se využije slavnost.

Hned vedle stojí Musée de Montmartre na adrese 12 rue Cortot, v domě Maison du Bel Air z roku 1660, jehož starý název „dům Rosimond“ stojí podle studie z roku 2012 na chybném přisouzení. Připomíná Renoira, Valadonovou a Utrilla, jehož ateliér s bytem je tu rekonstruován, a zahrady, v roce 2012 přepracované podle Renoirových obrazů, mají výhled na vinici.

Jak se vyhnout davům, a přitom nic nezmeškat

Place du Tertre, přeplněné v každou hodinu, je dnes hlavně místem portrétistů pro turisty. Abyste si kopec užili víc:

  • Přijďte brzy ráno, před skupinami, a začněte u Sacré-Cœur, pak sestupte tichými ulicemi.
  • Toulejte se po ulicích rue Saint-Vincent, rue des Saules a rue Cortot, ne po té nejfrekventovanější.
  • Navštivte Musée de Montmartre a jeho zahrady, bývají klidnější než náměstí.
  • Bateau-Lavoir si prohlédněte zvenku: budova je dál místem ateliérů, takže na prohlídku se nespoléhejte bez předchozího ověření.
  • Pokud jste unavení, použijte lanovku nahoru a dolů jděte pěšky, je to hezčí.

Montmartre se objevuje i ve filmech, třeba v Amélii z Montmartru, a v roce 2024 tu končil olympijský silniční závod. Kopec je tedy dnes zároveň čtvrtí, kde lidé bydlí, a kulisou, kterou zná celý svět. Na to myslete, když si před bazilikou připadáte jako v davu: stačí sejít o dvě ulice níž a máte před sebou zase obyčejnou pařížskou čtvrť s pekárnou, kavárnou a školou.

Pro rozvrh dne platí jednoduché pravidlo: nahoru brzy a dolů zvolna. Ráno bazilika a vyhlídka, dopoledne muzeum a zahrady, odpoledne bloudění uličkami a až nakonec, pokud chcete, krátká zastávka na náměstí Place du Tertre. Kdo to udělá obráceně, stráví většinu času ve frontách.

A jedna drobnost na konec: pokud máte rádi malířství, vezměte si s sebou do kopce obrázkovou představu, třeba Utrillovy uličky nebo Renoirův bál. Zkuste najít místo, odkud se na ulici dívali. Zjistíte, že mnohé výhledy se od jejich doby nezměnily tolik, jak byste čekali, a Montmartre vám začne dávat smysl i bez průvodce.

Pour y aller / Praktické info

Kopec obsluhuje několik linek metra, autobusy a lanová dráha. Otevírací doby muzeí i termíny vinobraní se mění, ověřte si je na oficiálním webu Musée de Montmartre a města Paříže. Vezměte pohodlné boty: stoupá se do kopce a dlažba je nerovná.